Právní úprava platby za silnice prošla zajímavým vývojem. Je dobré si jej i v souvislosti s privatizací parkovacích míst připomenout. Jinými slovy, podívejme se kdo komunikace platil a kdo je užívá:
Po válce byl relativně levný benzín, ale každé motorové vozidlo platilo silniční daň. V padesátých letech byla prosazena změna – narodila se spotřební daň z PHM a zrušila silniční daň. Zdůvodněno bylo slovy spravedlivější odvod do systému podle počtu ujetých km. Dejme tomu. Cena PHM vzrostla a to výrazně. Spotřební daň platíme dodnes. Odvod do systému jednoduchý a bez příživníků.
V této době byla striktně stanovena silniční síť, a kde nebyly mosty, stát zajišťoval přes řeku zadarmo přívoz. Pamatuji jako kluk dopravu v autě na pontonu přes Vltavu v Roztokách u Prahy. Přívozů bylo víc, tento si přesně pamatuji. Motoristé ani pěší a cyklisté na nich neplatili ani korunu. Silniční síť je zdarma, říkal zákon.
Z vybraných peněz se budovaly všechny komunikace včetně mostů. Při stavbě nových silnic se vykupovaly nebo vyvlastňovaly pozemky podle tabulkových cen (dnes jsme schválili někomu až 16ti násobek). Samozřejmě, že jsou tedy komunikace všech bez rozdílu.
Když stát potřeboval peněz víc, na dálnice, zavedla se dálniční známka. Tiskne státní tiskárna cenin, část zisku ukrojí prodejci, ale stále bez příživníků.
Pak stát potřeboval ještě víc a zavedlo se elektronické mýtné pro kamiony. Do rozpočtu se vrací výrazně méně. Stát platí náklady fy KAPSH, smlouvy jsou tajné a nedostanete se k nim. Jsou tam první ztráty příživníkům.
Po roce 1989 byly některé silnice, které dosud byly výlučně státní, předány do správy krajů a Praze. Stát stále přispívá na údržbu a opravy přerozdělováním z vybrané spotřební daně za PHM. Takže komunikace jsou stále státní, koneckonců kraje a Magistrát jsou zřízeny státem. A začaly tlaky na vytěsnění dopravy z veřejných komunikací – vzpomeňte na snahy obcí vybírat mýtné na mostech přes Vltavu. A začaly se dít věci v legislativě. Porovnejme znění pár ustanovení zákona o pozemních komunikacích:
135/61 – Národní shromáždění ČSSR v původním znění
Provoz na pozemních komunikacích upravují zvláštní předpisy; v jejich mezích smí každý užívat dálnic, silnic a místních komunikací obvyklým způsobem k účelům, ke kterým jsou určeny (obecné užívání). Všimněte si ani písmeno o zpoplatnění. Prostě zadarmo. Ne, za platbu spotřební daně.
První zpoplatnění, pouze dálnice upravila novela v zákoně 213/93
první odstavec stejný jako v předpisu z r. 61 a vložen druhý:
(2) Správce dálnic vymezí na základě rozhodnutí vlády úseky dálnic, které lze užívat pouze za cenu sjednanou podle cenových předpisů.1) Vymezené úseky dálnic, s výjimkou úseků uvedených do provozu do 1. ledna 1993, je správce dálnic povinen předem zveřejnit v Obchodním věstníku. Jde o dálniční známku, samozřejmě.
A nastupuje revoluce - zákon 13/97 - původní znění:
§ 19 Obecné užívání
(1) V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích 2) a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis 9) jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.
a k tomu § 23
(1) Místní komunikace nebo jejich úseky vymezené obecně závaznou vyhláškou obce lze užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy 12)
a) k stání silničního motorového vozidla na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin, nebo
b) k odstavení nákladního automobilu nebo jízdní soupravy na dobu potřebnou k zajištění celního odbavení,
pokud tím podle stanoviska příslušného orgánu Policie České republiky nebude omezena bezpečnost a plynulost silničního provozu ani tím nebude ohrožen veřejný zájem.
(2) Obce mohou vymezit obecně závaznou vyhláškou v centrech měst a městských částí místní komunikace, na nichž je povoleno stání silničních motorových vozidel jen osobám s bydlištěm nebo sídlem ve vymezené oblasti, pokud splňují podmínky stanovené obecně závaznou vyhláškou obce, a to za cenu sjednanou podle cenových předpisů.12) Zaplacení ceny se prokazuje kartou, která po dobu stání silničního motorového vozidla musí být umístěna na viditelném místě za jeho předním sklem. Vymezené úseky místních komunikací musí být označeny příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu.2)
Musel jsem se zasmát zdůraznění bezplatně, když hned další odstavec řeší kdy bezplatně ne a v minulé úpravě bezplatně nebylo a právě proto to bezplatné bylo. Stání na veřejných komunikacích, které jsme si zaplatili všichni je povoleno jen těm, kdo tam bydlí nebo mají sídlo. Text se nepovedl, druhý odstavec je silně diskriminační o rovnosti přístupu ke společnému majetku nemůže být ani řeč. V roce 2000 tak už ne jen osoby žijící a bydlící, aby se alespoň částečně odstranila nerovnost v přístupu, ale také zvětšila množina platících do obecní kasy. Nu čtěte:
Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích v z.č. 102/2000 - § 23
(1) Pro účely organizování dopravy na území obce může obec v obecně závazné vyhlášce obce vymezit oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy 12)
-----
c) k stání silničního motorového vozidla provozovaného právnickou nebo fyzickou osobou za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu, 12a) která má sídlo nebo provozovnu ve vymezené oblasti obce, nebo k stání silničního motorového vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu ve vymezené oblasti obce, nebude-li tímto užitím ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a jiný veřejný zájem. V obecně závazné vyhlášce obce stanoví obec způsob placení sjednané ceny a způsob prokazování jejího zaplacení.
Současnost poslední úprava v roce 2009 opět rozšířila počet platících.
§ 23 písm. c) --- k stání silničního motorového vozidla provozovaného právnickou nebo fyzickou osobou za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu, 12a) která má sídlo nebo provozovnu ve vymezené oblasti obce, nebo k stání silničního motorového vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu nebo je vlastníkem nemovitosti ve vymezené oblasti obce, nebude-li tímto užitím ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a jiný veřejný zájem. V nařízení obce stanoví obec způsob placení sjednané ceny a způsob prokazování jejího zaplacení.
A protože když jeden platí, musíme se nějak vypořádat s těmi, kdo nemá nárok. I byla vymyšlena „botička a odtažení vozidla“ do zákona 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích. Také tady byl vývoj zajímavý. Poprvé se tyto prostředky objevují až v roce 2006:
361/2000 až ve znění 411/05 a 226/06:
V § 27 se nově objevuje věta, že o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti rozhodne policista nebo strážník obecní policie na náklady provozovatele, aniž by toto zmocnění bylo vloženo do specielního zákona o pravomocích obecních a městských policií.
Ten text je v lehkém rozporu s Ústavou. Zmocnění represivně zasáhnout by mělo znít - strážník je oprávněn nařídit odstranění či odtažení ……. Nejsem puritán a řekněme, že i toto znění má podobný smysl.
Dokonáno jest. Za peníze všech byly vykoupeny pozemky, vybudovány komunikace včetně příslušenství a plně užívat je mohou jen někteří z nás a ještě za to platit.
Díky těmto úpravám platí různé ceny za parkování v téže oblasti – Rezident obyvatel levně, i když mu auto stojí před domem od pondělí do pátku, než jede na chalupu a mohl by parkovat v parkovacím domě v dosahu MHD, kdyby radní přemýšleli a budovali je. Rezident podnikatel středně draze, návštěvník nejdražší buď u parkovacích hodin, nebo kartou za 120 na hodinu, kterou bude venkovan večer těžce kupovat. Nepřátelské je prostředí k podnikatelům, kterým se k provozovně nedostanou zákazníci, k návštěvníkům u rezidentů, ke všem obyvatelům Prahy, kteří opustí svůj obvod a potřebují zaparkovat např. před ordinací lékaře v jiném obvodu. A plánuje se rozšíření tohoto marastu do všech částí Prahy. Vše se smrsklo na peníze, peníze. Ševče zaplať.
A do toho zadarmo výjimky. Zlí jazykové hlásili, že je mají všichni pražští radní i štáby všech televizí, někteří novináři – přece cedulka PRESS za oknem a drahá výbava nepojede MHD – rozumím a chápu. Lituji ty, kdo bydlí v tomto městě, kde jsou schopni na 1 000 parkovacích míst prodat se započtením výjimek násobně větší počet parkovacích karet a oni platí a nemají kde zaparkovat.
Příčina je na počátku. Stání u chodníku je součástí veřejné komunikace. Vybudujte rezidentům hlídaná parkoviště, podzemní garáže či parkovací domy v dosahu MHD. Jako ve všech velkých městech světa. Ty jsou opravdu soukromá, nikoliv veřejná a prostor, který byl zaplacen z daní nás všech, má sloužit všem, nebo být regulován pro všechny stejně, platbou za dočasné stání. Ovlivněte cenu za km u taxi, aby na ni dosáhla celá střední třída. I za cenu jednoho městského nízkonákladového podniku. Chce to dělat politiku pro lidi a ne pro byznys. Nelze se chovat jako lobbisté odtahových služeb a vybírat stále další a další skryté daně.
I s těmito myšlenkami jsme se zaobírali, když jsme psali návrh na omezení pravomocí MP při odtazích z placených zón.
Odpovědi na nejčastější dotazy:
Vyhrazených míst pro invalidy se úprava netýká, auto z něj lze odtáhnout jako dosud. Na pravidlech o použití „botiček“ jsme nezměnili ani písmeno a za sebe říkám, že když zákon celá léta zakazuje znehybnit vůz invalidy, hasiče, sanity a diplomatických imunit není možné použít důraznější prostředek odtah. Jde o rozpor jak v logice tak intenzitě. Časová osa tvorby novely – o problému jsem se dozvěděl, popsal a veřejně sdělil záměr, mnozí reagovali a zjistil jsem otřesné věci, které je nutné řešit. Část z nich jsem popsal v důvodové zprávě, část v projevech ve Sněmovně. Až pak jsem přistoupil k realizaci návrhu. S řešením se ztotožnila většina poslanců z téměř všech stran politického spektra. Mělo by to tak být vždy.
